Kde si stojím u Boha? Neuvěřitelné zjevení Božího milosrdenství Where Do I Stand With the Lord? An Incredible Revelation of God's Mercy ------------------------------------------------------------------------ By David Wilkerson 13. října 2003 __________ Exodus 33 předkládá paradox. Verš 11 nám říká: "A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým." Potom, jen o pár veršů dále, čteme: "Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal" (33:20). To doslova znamená: "Mou tvář nelze spatřit." Co si o tom máme myslet? Jeden verš nám říká, že Mojžíš viděl Hospodinovu tvář. Ale další jasně říká, že nikdo nemůže spatřit Hospodinovu tvář a přežít. Ve skutečnosti se Mojžíš nedíval doslova do Hospodinovy tváře. Spíš tento verš ukazuje na neuvěřitelnou intimitu, kterou Mojžíš s Bohem sdílel. To hovoří o hlubokých porozuměních a zjeveních, která Hospodin Mojžíšovi, kvůli jejich poutu, poskytnul. Mojžíš trávil celé dny v Boží přítomnosti, snažil se ho poznat. A Písmo říká, že Hospodin znal Mojžíše jako přítele (33:11). To nám prozrazuje, že Mojžíš "viděl" Boha (nebo ho znal) jako žádný člověk předtím. Mojžíš dosahoval intimní znalosti a porozumění Božímu srdci díky kvalitnímu času, který s Ním strávil. Nuže, tohle všechno se stalo v kritickém čase Izraelské historie. Izraelci právě spáchali rouhavý hřích proti Hospodinu. Roztavili všechny své šperky a vytvořili z nich modlu ve tvaru zlatého telete. A uctívali modlu, tančili kolem ní v démonickém deliriu. Modlářství Izraele zahrnovalo víc než uctívání zlatého telete. Lidé také skrývali malinké modly ve svých stanech a tajně je uctívali. Písmo nám říká: "Nýbrž nosili jste stánek modly Moloch, a hvězdu boha vašeho Remfan, ta podobenství, kteráž jste zdělali sobě, abyste se jim klaněli" (Skutky 7:43). Toto všechno vyvolalo Boží hněv. Řekl Mojžíšovi: "Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je" (Exodus 32:10). Je důležité si tu všimnout, že Mojžíš nezhřešil spolu se zbytkem Izraele. Po celou dobu byl na hoře s Hospodinem. Přesto měl Mojžíš stále ještě zodpovědnost za lidská jednání. Jako vůdce Izraele se ztotožnil s lidským hříchem, když prohlásil: "Zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté" (32:31). Mojžíš věděl, že Bůh má právo vyhladit celý tábor. Ale tím vznikal problém. Izraelci byli přece Bohem vyvolený národ. Kněží a Levítové byli jím ustanovení služebníci a Hospodin s nimi byl ve smlouvě. A tak se Mojžíš snažil Boha přemluvit slovy: "Ano, Pane, toto jsou tví lidé. A dopustili se strašného rouhání. Ukázal ses jim jako láska a nic jiného, přesto zhřešili navzdory tvému velikému světlu." "Ale, Pane, stále ještě jsou to tví lidé. A jestliže je teď odepíšeš, budeme odsouzeni k záhubě. Nemáme jiné místo, kam bychom šli. Nemáme nikoho, ke komu bychom se obrátili, žádnou jinou naději. Mohli bychom si zrovna tak vykopat své vlastní hroby, sednout si tu a počkat, až umřeme." Přemýšlej, jaké dilema to pro Mojžíše znamenalo. Z první ruky znal hříšnou povahu Izraelců. Lidská srdce byla jasně rozhodnutá odpadnout. Ve svých posledních dnech jim Mojžíš připomene: "Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hněvu popouzel Hospodina Boha svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z země Egyptské, až jste přišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu" (Deuteronomium 9:7). Ale Mojžíš si byl také vědom svého vlastního hříchu. Ačkoliv se neklaněl zlatému teleti, věděl, že jeho vlastní lidská spravedlnost není v Božích očích přijatelná. Když Mojžíš čelit tomuto dilematu, byl znepokojený. Bylo to, jako by říkal: "Pane, máš plné právo nás soudit za tuto poskvrnu. Udělal bych pravděpodobně na tvém místě totéž. Ale mám problém. Něco kolem této krize se týká mě samotného." "Řekl jsi, že mě znáš podle jména. Víš o každém mém pohybu, mém vstávání i sedání. Sdílel jsem s tebou intimitu a nalezl jsem milost ve tvých očích. Ale, Pane, jsem teď v krizi jako nikdy předtím. A je tu něco, co o tobě v této situaci nevím. Je to něco velmi důležitého a já to musím vědět." "Jestliže jsem nalezl milost před tebou, pak mi, prosím, ukaž, jaký jsi ke svému lidu, když zjistíš, že hřeší. Ukaž mi, kde je teď má pozice u tebe v této krizi. Jsem stále ještě tvým přítelem? Jsem stále ještě ve tvé milosti? A co my, tvůj lid, stále ještě se těšíme tvé přízni? Poznal jsem, že se o nás staráš během každé zkoušky. Ale neznám tě teď, v této současné krizi. Nevím, jak budeš reagovat na náš hřích." V této scéně představuje Mojžíš mnohem víc než jen vůdce Izraele. Představuje Boží lid, který zhřešil proti nejvyššímu nebi. (Podobně ho jeho vlastní hřích odsoudil v Božích očích. Písmo říká, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.) Nakonec Mojžíš zvolal: "Oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal" (Exodus 33:13). V hebrejském originále čteme: "Zjev mi tvé vlastní já," kde slovo pro vlastní já je přeložené jako "srdce." Mojžíš říkal: "Bože, musím poznat tvé srdce. Potřebuji nové zjevení tvé slávy. Musíš mi tu o sobě něco zjevit, aby byla má teologie v pořádku. Nevím, jak se ti přiblížit, jak k tobě přistoupit v krizi jako je tato. Nevím, jak usilovat o tvou milost, nebo dokonce, jak za ni věřit." ------------------------------- Co se děje, když jsou milovníci Ježíše přistiženi při hříchu, který je poskvrňuje? ------------------------------- Potřebujeme stát na Mojžíšově místě. Jak reagujeme na Boha, když víme, že si zasloužíme jeho hněv? Nezáleží na tom, jak "velký" nebo "malý" si myslíme, že náš hřích je. Každý hřích je dost velký na to, abychom si zasloužili jeho soud. Podobně jako Mojžíš jsme možná sdíleli s Bohem velikou intimitu. Ale je možné pošpinit tuto intimitu a provokovat jeho přátelství. Byli jsme možná požehnáni velkým zjevením, ale zhřešili jsme proti světlu, které nám bylo dáno. Byla nám prokázána velká láska, ale navzdory ní jsme zhřešili. Teď v nás povstává naléhavé volání: "Pane, ukaž mi, jaký jsi v takové krizi. Musím znát tuto tvou tvář. Jestliže jsem přemožen hříchem - jestliže jsem ve svém srdci postavil zlaté tele - jaká bude tvá reakce?" V naší krizi je naše svědomí sklíčené vinou. Hluboko dole můžeme všichni slyšet stejný hněvivý hlas, jaký slyšel Mojžíš: "Nech mě na pokoji. Zničím tě a vyvrhnu tě ven. Opětovně jsem tě svíral ve svém náručí. Přenesl jsem tě přes každou beznadějnou situaci. Byl jsem pro tebe starostlivým, milujícím Bohem. A ty jsi zklamal, ochotně a žalostně. A já se tě teď vzdávám. Najdu si věrného služebníka, který bude chodit po mých cestách. Změnil jsem svůj názor na tebe. Již tě nechci, ty vzpurná ovce." Čelíme zkrátka stejnému dilematu jako Mojžíš. Mojžíš znal Boha jako svého přítele. Ale nevěděl, jaký Bůh je, když se setká tváří v tvář s hříchem ve svém vlastním sboru. Tato scéna nám ukazuje, že nestačí znát Boha jako důvěrného přítele. Víš, na lidské straně tohoto vztahu může přítel zradit intimní důvěru. Na jedné straně mohl Mojžíš říci: "Znám Boha jako svého přítele. A vím, jak reaguje na mé potřeby. Poskytuje zaopatření jako žádný jiný přítel. A když se modlím, reaguje svou milostí." Ale teď stál Mojžíš tváří v tvář otázce: "A co teď, když jsem ve svém životě nalezl zlaté tele? Co se stane, když zradím důvěru své intimity s Pánem? Budu stále ještě v jeho přízni? On je svatý a ryzí. A já jsem rozbil pouto smlouvy s ním. Jak si stojím teď v očích mého zraněného přítele?" "Ano, mluvil jsem s ním tváří v tvář. Strávil jsem s ním spoustu času a sdíleli jsme spolu neuvěřitelnou intimitu. Ale díky tomu vypadá mé selhání ještě mnohem horší. Strašně jsem zhřešil a zarmoutil jeho Ducha. Jak na mě bude reagovat? Pane, ukaž mi, kdo jsi, nejen když je vše mezi námi v pořádku. Jak budeš reagovat, když jsem se vzbouřil a zhřešil? Nebudu-li mít toto zjevení, nebudu vědět, kde si s tebou stojím, jaká je má pozice u tebe." ------------------------------- Nemůžeš vědět, kde si stojíš s Bohem, dokud nepoznáš jeho přirozenost ------------------------------- Existuje jedno zjevení o Bohu, kterému musí každý křesťan úplně porozumět. Musíš vědět, jak s tebou bude jednat, když zhřešíš. Mojžíš věděl všechno o tom, jak Bůh jednal s hříšníky. Sledoval s posvátnou úctou, když Hospodin reagoval na faraónovu tvrdost strašným soudem. Bůh zničil egyptskou armádu, protože se dotkla jeho vyvoleného. Mojžíš viděl z první ruky, jak Bůh nenávidí hřích. Viděl také, jak Hospodin reaguje na víru a poslušnost. Mojžíš sledoval, jak Bůh nadpřirozeně rozdělil Rudé moře, aby mohl jeho lid bezpečně projít. Takto znal Mojžíš Boha jako vysvoboditele. Kromě toho znal Mojžíš Boha v jeho svatosti. Hospodin k němu mluvil z hořícího keře a řekl: "Mojžíši, Mojžíši, zuj své boty. Stojíš na svaté půdě." Ale teď, v této současné krizi, Mojžíš Hospodina "neznal." Vůbec nebyl obeznámený s Boží přirozeností v takové situaci. Mojžíš si byl vědom, že toto již není o intimitě. Nebylo to o tom, kolik hodin se modlil nebo kolik nesl ovoce nebo jak věrně sloužil. Cokoli v minulosti poznal o Bohu, na tom teď nezáleželo. Teď bylo vše o tom, jaký je Bůh, když mezi jeho dětmi propukne hřích. Mojžíš se musel naučit něco víc o Boží přirozenosti, něco, co poskytne naději. Musel poznal další pravdu o Bohu, něco, co přivede jeho lid zpět do Jeho přítomnosti, zpět do jeho milujícího obětí. Mojžíš to nevěděl, ale Bůh se ho chystal dovést k většímu zjevení Jeho slávy a přirozenosti. Toto zjevení půjde dál, než je přátelství, dál než je intimita. Je to zjevení, které si Bůh přeje, aby znal všechen jeho zraněný lid. Hospodin řekl Mojžíšovi, že mu ukáže svou slávu: "Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou" (Exodus 33:19). Potom řekl: "Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal... Aj, místo u mne, a staneš na skále. A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu" (33:20-22). Řecké slovo "sláva" v této pasáži znamená "mé vlastní zosobněné já." Bůh říkal Mojžíšovi: "Já sám projdu těsně kolem tebe." Řecký originál Helen Spurrellové to říká takto: "Skryji tě ve skalní puklině, budu tě bránit ochrannou působností své moci, dokud neprojdu." Hospodin v podstatě říkal: "Ano, zklamal jsi mě. Ale já tě dovedu na místo, kde budeš bezpečný. Toto místo je uvnitř skály. A chci, abys tam zůstal. Neměj pochybnosti a nestrachuj se. Chystám se ti zjevit, kdo jsem." ------------------------------- Bůh zjevuje svou slávu, milost a ochranu ------------------------------- Zde je to, co má Pavel na mysli, když říká, že jsme "ukryti v Kristu." Když selžeme Bohu - když žalostně hřešíme proti jeho světlu - nemáme zbytečně prodlévat ve svém hříšném stavu. Místo toho máme rychle utíkat k Ježíši, abychom se skryli ve skále. Pavel píše: "Otcové naši... všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus" (1. Korintským 10:1,4). Ale vraťme se k naší scéně. Bůh rozevřel skálu a v tom místě Mojžíše bezpečně umístil. Řekl svému služebníkovi: "Já sám projdu kolem tebe. A ukáži ti své srdce. Potom poznáš, kdo jsem, jednou provždy. Uvidíš kompletní obraz mé přirozenosti. A poznáš, jaké je mé srdce k tobě v časech tvého selhání." Podobně jako Mojžíš musíme vědět, co to znamená být bezpečný v puklině skály. Jinak utečeme od Pána, kdykoliv ho zklameme. Bůh nám zaslibuje: "Nejenže tě schovám na bezpečném místě. Skryji tě tam a ochráním tě. Budeš úplně bezpečný i v přítomnosti mé svatosti. Víš, to je další strana mé přirozenosti, kterou musíš znát." "Těžce jsi zhřešil. Ale já chci, abys ke mně utíkal se zbožnou lítostí. Zabezpečím tě svou rukou, dokud nezískáš jasné zjevení mého milosrdenství a mé milosti. Chci, abys viděl a rozuměl, kdo jsem. Ale, stejně jako Mojžíš, musíš po tomto zjevení toužit. Musíš volat: 'Pane, zjev mi svou slávu.'" Dovolte, abych tu upozornil, že Mojžíš také porušil Boží zákon. Když sešel z hory dolů a viděl, jak lidé tančí kolem zlatého telete, vzplanul hněvem. Vzal kamenné desky, na které Bůh napsal Deset přikázání, a roztříštil je o zem. "Rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou" (Exodus 32:19). Tohle nebyl svatý hněv. To byl prudký, lidský hněv vzteklého člověka. A to byl hřích. Písmo popisuje Mojžíše jako mírného, pokorného Božího služebníka. Ale když ten samý služebník viděl lidský hřích, jeho hněv propuknul velice silně. A on doslova rozbil Boží zákon tím, že roztříštil desky. Tohle ve mně, jako v Božím služebníkovi, vyvolává Boží bázeň. Říká mi to, abych se neodvažoval vystupovat proti hříchu v Božím domě ve svém lidském hněvu. Kdykoliv chci odplácet tělesnou horlivostí, jen abych lidem zjevil Boží hněv, rozbíjím Boží zákon. Musím utíkat ke skále. Musím přijmout zjevení Boží slávy, jeho milující laskavosti. A musím vést lidi zpět na místo jeho milosrdenství a ochrany. Následující scéna ukazuje, že Mojžíš stále ještě jednal v hněvu. Rozdrtil zlaté tele na prach. A přiměl lidi, aby ho vypili s vodou. Potom veřejně odsoudil svého bratra Arona, vysokého kněze. Aron byl tak sklíčený vinou a strachem, že vykřiknul: "Nehněvej se, pane můj" (32:22). V tu chvíli viděl Mojžíš pouze Boží hněv. Byl svědkem, jak Hospodin jednal s hříchem. Ale ještě neviděl zjevenou Boží dobrotu. Mojžíš stále ještě neměl úplný obrázek, jaké je Boží srdce k Jeho lidu. A kvůli tomu Hospodina nesprávně vylíčil. Kázal jen poloviční evangelium. Jak říká Jakub, "hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí" (Jakub 1:20). ------------------------------- Nesmíme zkreslovat Boží charakter ------------------------------- Bible neříká, zda zde Hospodin schvaloval Mojžíšův hněv. Ale co řeklo Mojžíšovo jednání Izraeli? A co řeklo pohanskému světu? Tito lidé si museli myslet: "Tak takový je Bůh, když jeho lid hřeší. Když si postavíš zlaté tele, přijde proti tobě v hněvu a zlosti. Přiměje tě, abys vypil hořkou vodu. A zabije tvou rodinu a zapudí tě." Ne, nikdy! Takové pojetí Boha není kompletní. A plodí pouze strach. Jako Pánův služebník vím, že nemohu kázat Boží hněv, aniž bych také nekázal jeho milosrdenství. Ano, Bůh je spravedlivý, a ano, nenávidí hřích. Existuje Boží hněv. Ale on je také Bohem lásky. Je milosrdný, soucitný, trpělivý, odpouštějící. Mojžíš jednal pouze z lidské horlivosti. Učinil všechny tyto věci, aniž by zjevil Boží milosrdenství. Zahřímal své poselství: "Jsem na straně Hospodina. Pojďte ke mně všichni, kdo jste zhřešili. Půjdu k Hospodinu a možná že dosáhnu usmíření pro vaše hříchy" (viz Exodus 32:30). Bible říká, že toto byl pravý důvod, proč Bůh nedovolil Mojžíšovi, aby vstoupil do Zaslíbené země. Mojžíš zkreslil Boží přirozenost, jeho charakter, jeho slávu. A Hospodin tomuto svatému, mírnému, vzácnému služebníkovi řekl: "Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských... proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských. Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským" (Deuteronomium 32:51-52). Zde je, jak vážně Pán bere tuto záležitost zkreslení jeho samého. Mojžíš nepředstavil Boha v jeho plnosti, jako Otce, který mírní přísnost svého hněvu milosrdenstvím. A to zabránilo Mojžíšovi, aby vstoupil do zaslíbené země. Hospodin poznamenal: "Neposvětil jsi mne u prostřed synů Izraelských" (32:51). Petr se zaměřuje na tuto záležitost, když píše: "Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích vašich. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní" (1. Petr 3:15). Co přesně tu Petr říká? Jednoduše řečeno: "Nezkreslujte Boha ve svém vlastním srdci." Jinými slovy: "Pevně ve své mysli jednou provždy uložte otázku Božího charakteru." To je jediný způsob, jak získáme základ pro naši naději. Víš, jestliže nevíme, jak Bůh reaguje na své děti, jak v plodných, tak v rebelantských časech, jak se o něm můžeme přesně sdílet s ostatními? Představujeme ho jen jako přísného soudce, protože ho neznáme jako milujícího Otce. "Naděje, kteráž jest v vás" (3:15). Petr říká: "Důvodem pro vaši naději je to, že máte zkušenost s Pánem. Ničemně jste ho zklamali. Postavili jste si ve svém životě zlaté tele. Ale pak jste se vrátili ke skále. Skryli jste se v puklině, kde jste cítili jeho ochrannou ruku. A zakusili jste jeho odpuštění, milosrdenství a lásku. On vás přivedl zpět do svého náručí. A obnovil vás, způsobil, že v něm rostete. Teď víte, že Pán není jen svatý Bůh, ale také milostivý Otec." "Nuže, uložte toto pravé zjevení Boží skvělé přirozenosti pevně ve svém srdci. To je skutečný základ vaší naděje. Víte, že kdybyste byli někdy překvapeni hříchem, nemusíte prchat od Boha. A nemusíte dlouho setrvávat v pocitu viny. Můžete se vrátit v kajícnosti, skryti ve skále. Tam naleznete veškerou milost a lásku, kterou potřebujete." Takže co bylo tím velkým zjevením, které dal Bůh Mojžíšovi o sobě samém? Jaká je pravda o něm, kterou máme posvěcovat ve svých srdcích? Je to tohle: "I řekl Hospodin k Mojžíšovi:...Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai... I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN. Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného" (Exodus 34:1,2,5-7). Zde bylo větší zjevení, plný obrázek toho, kdo Bůh je. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vystup ráno na tuto skálu. Dám ti naději, která tě podrží. Ukáži ti své srdce, jako jsem to nikdy dřív neudělal." Jaké bylo Boží srdce? Jaká byla ta "sláva," o kterou Mojžíš Boha úpěnlivě prosil? Zde je ta sláva: Bůh, který je "lítostivý a milostivý, dlouho očekávající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného." Kristus je plným vyjádřením této slávy. Opravdu, všechno, co je v Otci, je ztělesněno v Synovi. A Ježíš byl poslán na zem, aby nám tuto slávu přinesl. Samozřejmě, že v Mojžíšově době nebyl ještě Ježíš vtělený, ačkoli byl v Bohu. Přesto vidíme, že všechno, co tu Bůh prohlašuje o své vlastní přirozenosti, je ztělesněno v Ježíši. Kristus je lítostivý a milostivý, plný pravdy, ryzí a spravedlivý, přesto odpouští hřích. Teď se ptáte: "A co ten poslední verš? Bůh říká, že neospravedlňuje vinného. Jak je to možné, když je lítostivý a milostivý?" Verš učí: "Kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení" (Exodus 34:7). Bůh tu v podstatě říká: "Zde je má sláva. Nabízím ti milosrdenství, milost, lásku a odpuštění v hojnosti. Ale ty, jestliže odmítneš tuto slávu - jestliže zatvrdíš své srdce, zamiluješ si svůj hřích a odmítneš utíkat zpátky ke mně - jestliže nebudeš činit rychle pokání a důvěřovat mým smluvním zaslíbením, které jsi dostal - pak jsi vinen nejhorším hříchem ze všech. Odmítnul jsi mě. Odvrátil ses od mé milující náruče." Faktem je, že mimo Ježíšovu náruč není žádné uzdravení. Můžeš svědčit o tom, že máš velkou intimitu s Pánem, že se hodně modlíš, že přijímáš mocná zjevení. Ale "posvětil jsi už Krista ve svém srdci"? Znáš naději jeho hojné milosti v čase selhání a vzpoury? Můžeš říkat o této naději každému, kdo se tě zeptá? Můžeš svědčit, že tě Ježíš obnovil poté, co ses klaněl zlatému teleti? Můžeš jiným nabídnout tu samou naději, aby mohli utíkat ke Kristu, tak jako jsi to udělal ty? Možná bys rád věděl: co se děje křesťanům, náchylným k hříchu, kteří se zmocnili tohoto zjevení Krista v jeho hojné, oplývající slávě? Jestliže přijali jeho milosrdenství a jsou obnoveni, budou pokračovat v hříchu? Nezpůsobí toto zjevení hojné lásky, že budou brát hřích na lehkou váhu? Musíme vidět jen Mojžíšovu reakci na toto nádherné zjevení. Co poté tento muž udělal, zapůsobilo mocně na mou duši: "Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil. A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví" (Exodus 34:8-9). Mojžíš padl rychle na svou tvář v uctívání. Dostalo se mu mocné vize Boží neuvěřitelné milosti a lásky. A nyní v něm povstal a obnovil se hlad po Hospodinově přítomnosti. Náhle bylo v jeho srdci větší volání po odpuštění. A začal upřímně přiznávat své hříchy a přimlouvat se za lidi. Co způsobilo tuto změnu? Bylo to zjevení Boží milosti. Byla to mocná pravda zjevená o Otcově milujícím srdci. Mojžíš věděl, že mu bylo odpuštěno. Rád bych věděl, zda se později sám sebe ptal: "Proč jsem nevzal Arona tiše stranou, abych ho konfrontoval? Proč jsem tak rychle tasil meč? Kdybych jen měl toto zjevení Boží slávy." A takto Hospodin reagoval na Mojžíšův pláč: "Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou" (34:10). Hebrejský originál překládá tento poslední verš takto: "Nepochybně to je Boží bázeň, kterou do tebe vložím" (Helen Spurrell). Bůh říkal: "Tvé nejlepší dny jsou před tebou, Mojžíši. Vykonám zázraky uprostřed svého lidu. A to, co učiním, v tobě vyvolá mou svatou bázeň, stejně tak jako u těch kolem tebe." Jednoduše řečeno, zjevení Boží slávy vyvolá zbožnou bázeň. Drahý svatý, posvěť toto zjevení Božího milosrdenství ve svém srdci. Můžeš si být jistý Mojžíšovým příkladem, že tě nepovede k hříchu. Vlastně, jestliže opravdu přijmeš Pánovu hojnou lásku, povede tě to do uctívání. Budeš se modlit: "Pane, jaký jsi to Bůh, že mě miluješ navzdory mému selhání? Který Bůh by mě našel v mém hříchu a přivedl mě zpět do pukliny ve skále? Ó, jak mocnému Bohu sloužím. Chci, aby o tobě svět věděl." --- Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA. ------------------------------------------------------------------------ COPYRIGHT/REPRODUCTION LIMITATIONS: Tento datový soubor je výhradním majetkem World Challenge. Nemůže být pozměněn, nebo vydáván jinak. Může být reprodukován jen v celku a to bez jakýchkoliv poplatků. Všechny reprodukce tohoto souboru musí obsahovat vydavatelské právo [např. "Copyright (c) 2003 by World Challenge"]. Tento soubor nemůže být použitý bez povolení World Challenge, k dalšímu prodeji nebo rozmnožován za účelem prodeje. To zahrnuje celý jeho obsah s výjimkou několika krátkých citátů. Prosím uveďte následující zdroj prohlášení: Copyright (c) 2003 by World Challenge, Lindale, Texas USA. Tento materiál je vyhrazený pro osobní použití a není určen pro zveřejňování na jiných web stránkách. The Lorain Country Free-Net Chapel vlastní výhradní práva od World Challenge, Inc. na publikování těchto kázání na jejich web stránce. Můžete svobodně stahovat, kopírovat, tisknout a distribuovat tento materiál, pokud ho nebudete zveřejňovat na jiné Internetové stránce. Avšak můžete udělat odkaz (link) na tuto web stránku. ------------------------------------------------------------------------ This web site is a service of The Missing Link, Inc.(R) Linking Troubled Youth and Adults with Life-Changing Programs Web site - misslink.org Chapel Site - misslink.org/chapel2.html Home of David Wilkerson's World Challenge Pulpit Series Multilingual Web Site www.tscpulpitseries.org ------------ Copyright (C) 2003 - The Lorain County Free-Net Chapel North Central Ohio, U.S.A. Tato stránka byla naposledy změněná: 25. prosince 2003.