Zde klikněte pro návrat na úvodní stránku World Challenge Pulpit Series

Reakce křesťana na katastrofy
(A Christian's Response to Calamities)



Textový soubor + Czech Sermon Index + Chapel + Subscribe + Copyright + Cover Letter

By David Wilkerson
28. listopadu 2005
__________

Státní rozhlas vysílal nedávno dvouhodinovou call-in show (rozhlasový pořad z telefonních hovorů s hosty) zaměřenou na knihu Zjevení. Moderátor předložil svým posluchačům následující otázky: „Věříte, že všechny nedávné katastrofy jsou Božím soudem za hříchy našeho národa? Myslíte, že se naplňuje kniha Zjevení? Věříte, že žijeme v posledních časech?“

Úžasné na tom je, že to byl pořad sekulárního rádia. A převážná většina volajících odpověděla: „Ano.“ Věřili, že společnost se stala tak bezbožnou a nemorální, že Bůh musel nějakou akcí zasáhnout. Tito volající byli přesvědčeni, že Bůh naši společnost prostřednictvím všech nedávných bouří a katastrof varuje.

Zdá se, že ať jdete kamkoliv, uslyšíte hovory o Zjevení a proroctví. Lidé říkají: „Určitě se něco děje. Mluví k nám tím vším Bůh? Mají tyto katastrofy znamenat, že soudí národy?“

Přemýšlejte o zvyšujícím se počtu pohrom, které se v nedávných letech udály:

Jestliže věříme, že Bible je Boží věčné Slovo, pak musíme věřit tomu, co řekl Petr:

„Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu. Neušetřil ani ten starý svět, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných. Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je odsoudil ke zkáze, aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům“ (2. Petr 2:4–6).

Bůh seslal oheň na Sodomu a Gomoru a zničil tato města. A seslal potopu, aby zničila hříšnou, zlou společnost za dnů Noeho. Jistě, k zemětřesením a hladomorům a epidemiím docházelo během celé historie. Přesto bych rád věděl: probíhaly všechny tyto věci se stejnou intenzitou a rychlým opakováním, jak je vidíme dnes?

Pokud jde o celou nynější generaci, bylo tu mnoho prorockých varování ohledně takových katastrof. Zájem o tyto události tak vzrostl, že v několika minulých letech se populární knižní edice na téma vytržení a konec věků staly mezinárodními bestsellery. Přesto je to pro mnohé jen další hororový příběh.

Během minulých dvaceti pěti let jsem byl jen jedním malým hlasem mezi mnoha, které opakovaně varovaly, že přijde celosvětové zemětřesení. Ale věřím, že většina z těchto poselství, včetně mého, neměla vůbec žádný viditelný vliv na sekulární společnost. Věřící to pohnulo k tomu, aby se modlili a připravili, ale zdá se, že hříšníci jen pokrčili rameny.

Přemýšlejte o tom: Byla v reakcích čelných světových představitelů na tyto katastrofy nějaká zmínka o Bohu? Nedej bože, aby někdo v Kongresu jen naznačil, že v otřásání všech věcí by mohl být zainteresovaný Bůh. Nedej bože, že by snad Pán říkal něco o hříchu naší společnosti. Navzdory všem jasným varováním a otřesům není Bůh vůbec brán v úvahu.


Bezbožní prostě neposlouchají


Starosta zničeného New Orleansu prohlásil, že chce proměnit zatopené oblasti v rozsáhlou čtvrť jako je Las Vegas s obrovskými kasiny a paláci rozkoše. Podle jedné nedávné zprávy teď plánují jedny z největších oslav Mardi Gras (masopustní úterý) všech dob. Zvou lidi z celého světa, aby přišli a pomohli při oslavách.

Můžete si být jisti, že se New Orleans vrátí. A bude mnohem divočejší a hříšnější, než kdy byl. Všechno to se děje navzdory varováním a prosbám Božích strážných. Děkuji Bohu, že jak se věřící nahrnuli do ohrožených oblastí, aby pomohli evakuovaným, obrátilo se velké množství lidí k Pánu. Ale i uprostřed katastrofy spousta lidí odmítla vzít na vědomí Boha nebo jen zmínit jeho jméno.

V knize Zjevení čteme o katastrofách tak pustošivých, že „lidé (budou) hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit umřít, ale smrt od nich uteče“ (Zjevení 9:6). Čteme, že Bůh bude vylévat „neředěné víno (Jeho) hněvu“ (14:10), za nímž budou následovat ekologické katastrofy, spalující vedra, pandemické nemoci. To všechno přichází poté, kdy Bůh již vydal svůj hlas a polnice varovaly. Přijdou i poté, kdy se Kristus zjeví, aby varoval a probudil církev.

Bible neuvěřitelně říká, že ti, „kteří nebyli zabiti těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou, aby se přestali klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, z kamene i ze dřeva… nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarodějnictví, ze svého smilstva, ani ze svých krádeží“ (9:20–21).

„A lidé byli páleni velikým žárem a rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, avšak nečinili pokání, aby mu vzdali slávu… Lidé se bolestí kousali do jazyka a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a pro své vředy, avšak nečinili pokání ze svých skutků“ (16:9–11).

Jak neuvěřitelné pasáže. Lidé si raději rozkoušou jazyky a budou proklínat Boha, než by činili pokání, i když mají k dispozici pozvání.

Milovaní, jestliže sekulárním světem prorocká poselství nepohnou, tak proč vůbec varovat? Proč říkat bezbožným: „Bůh prostřednictvím těchto věcí mluví“? Jestliže po všech těchto spouštích, které přicházejí na zem, hříšníci stále hrozí Bohu pěstmi, proč vůbec pozvedat hlas?

Bible nám odpovídá takto: „Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Amos 3:7). Jednoduše řečeno, Bůh věrně varuje, protože je to Jeho spravedlnost a Jeho milost. Může používat vědce a další sekulární hlasy, aby vydávaly tato varování, ale ať už jsou prostředky jakékoliv, hříšné národy a jednotlivci musí být varováni.


Jaké je poselství církve Ježíše Krista v takovém čase?


Ježíš nám řekl, že až začneme vidět, že se ty věci dějí, máme vzhlédnout a radovat se, protože naše vykoupení je blízko. Ale to je zcela odlišné od jásání nad katastrofami. Jestliže všechno, co můžeme říci hříšnému světu je: „Konec je blízko, soud je blízko, a my jsme vám to říkali,“ pak jim vůbec žádnou naději nenabízíme.

Viděli jsme již, že jak přibývá katastrof, a zdá se, že svět krouží v chaosu, vzrůstá beznaděj a srdce se zatvrzují. Jestli tu nebude žádné poselství o naději nebo vykoupení, vyvodí z toho hříšníci jediné: „Jestliže tohle je Boží hněv, jestliže tohle je konec a my všichni směřujeme do pekla, tak se všichni pojďme veselit a opít.“

Před více než třiceti lety jsem napsal knihu The Vision (Vidění), v níž jsem varoval před drastickými změnami počasí, které postihnou naše pobřeží. Tyto kalamity budou tak fenomenální, neobyčejné, že o nich odborníci prohlásí: „Tohle je nepochopitelné. Tato neštěstí mají biblické rozměry.“

Když jsem psal knihu o přicházející finanční pohromě, hledal jsem nad poselstvím, které jsem dostal, Boha. Byl jsem hluboce zdrcený žalem a myslel jsem si: „Cožpak to všechno tady je jen negativní poselství? Pane, je tohle opravdu slovo, které chceš, abych přinesl? Strávím svůj život jen tím, že budu varovat?“

Duch svatý mi tehdy dal zaslíbení. Vnuknul mi: „Až se otřesy zhorší, až uvidíš, že se tyto věci dějí, budeš mezi těmi, kdo kážou naději. Zatímco si jiní budou dělat starosti a budou nervózní, pomažu tě poselstvím o milosti, milosrdenství a vykoupení. V čase, kdy se rozhojní beznaděj, bude tvé kázání oplývat nadějí.“

To, co vám teď píši, je jedno z těchto zaslíbených poselství.


Když říkám, že církev teď musí kázat naději a svaté očekávání, nemluvím jen o nebi


Poselství o naději, k jehož přinášení jsme povoláni, nemůže být pouze pokus přesvědčit hříšníky, jak nádherné bude nebe. Neříkáme jim, aby činili pokání, jen proto, aby mohli uniknout současnému zmatku a jít do nebe, aniž by trpěli.

Samozřejmě, že věřím v nebe. Opravdu miluji kázat na toto téma. Dostávám radostnou náladu, když přemýšlím o tom, že budu navždy s Kristem v ráji. Ale jestliže je to jediná naděje, kterou kážeme hříšníkům – pokoj a odpočinek někdy v budoucnu, mimo tento svět – vrátí se k nám s reakcí, která bude znít nějak takhle:

„Podívej, právě teď na věčnost nemyslím. Nezabývám se ‚nebem někdy v budoucnu.‘ Když mluvíš o Bohu, říkáš mi, že někde, někdy, dosáhnu nějakého ulehčení. To zní hezky, ale já právě teď musím najít něco, co mi pomůže zvládnout další den. Jsem zničený, zdrcený, procházím jednou krizí za druhou. A potřebuji nějakou naději nebo zázrak, ne zítra, ale dnes.“

V současné době je svět znepokojený, plný úzkosti, strach ho připravuje o rozum. Tak jak máme kázat naději těm, kdo žijí v zoufalství?

Já jsem doopravdy unavený z řečí: „Dovolte, abych vám ukázat, co svět potřebuje,“ nebo „Tohle je to, co musí církev udělat.“ Jsem příliš starý, abych začínal s hnutím „nové naděje,“ s vystupováním v TV a publikováním knih a „mítinky naděje.“ Já už prostě nemám hbité odpovědi. Přemýšlím o všech knihách a kazetách s kázáním, které mezi lidmi kolují, o tom, jak najít klid, jak se umět vypořádat se stresem, o naději. Zdá se, že jen málo z nich mělo vůbec nějaký vliv na sekulární svět.

Vše, co mohu udělat, je říci, jak jednal Duch svatý se mnou.


Jsem přesvědčen, že lidé ztratili naději, protože ztratili víru


Proč lidé ztratili víru? Je to proto, že o ní nemohou najít žádný důkaz na tom jediném místě, kde se domnívají, že by ji mohli najít: v církvi Ježíše Krista. Hříšníci přišli do církve a hledali někoho, kdo vytrval ve svých zkouškách a utrpení, kdo v situaci, kdy všichni kolem něho zemdlívají, má solidní, neochvějnou, pevně zakotvenou víru.

Svět slyšel mnoho kázání o víře z televize a rádia. Nevěřící slyšeli učení o víře, dokonce četli knihy o víře, které my kazatelé vydáváme tiskem. A slyšeli jednoho křesťana za druhým, jak se chlubí, že má víru. Ale kamkoliv se teď podívají, vidí příklady ztroskotané víry. Křesťané, kteří kdysi obhajovali víru, teď uprostřed svých tvrdých časů přestávají doufat v Boha.

Slyšel jsem nedávno jednoho hlasatele, jak říká: „Žijeme v nervózní společnosti.“ Newyorčané jsou nervózní z hrozby teroristických útoků v metru. A miliony lidí na celém světě prožívají vnitřní neklid ze všech otřesů, které se kolem nich šíří.

Takže, kam se lidé obrátí pro naději? Kde najdou příklady neotřesitelné víry?

Duch svatý mi dal jasné slovo: „Musíš ukotvit svou víru, Davide. Upni své srdce s důvěrou k Bohu ve všem, vždycky. Ujisti se, že tvá víra nezakolísá.“

„Upnout“ svou víru znamená „stabilizovat, zpevnit, učinit neotřesitelnou, zapustit kořeny, upevnit pilíře, položit základy.“ Písmo říká, že je v naší moci to udělat. Jakub píše: „Kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem. Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1:6–7).

V této pasáži vkládá Pán veškerou zodpovědnost na věřícího. Bůh nám v podstatě říká: „Když se svět v těchto dnech chvění a úzkosti podívá na můj lid, musí být schopen vidět víru. Zatímco se všechno bude otřásat, víra je to, co musí zůstat pevné a neotřesitelné. Takže, ty, věřící, ukotvi svou víru. Ty, křesťane, zaujmi pevnou pozici. A nikdy se této pozice nevzdávej.“

Jsem přesvědčen, že svět nepotřebuje více kázání o víře. Potřebují vidět názorné kázání: život muže nebo ženy, kteří žijí svou víru před světem. Potřebují vidět Boží služebníky, jak procházejí stejnými katastrofami, kterým oni sami čelí, a nejsou z nich otřeseni. Jenom tak se hříšníci dostanou tváří v tvář mocnému svědectví neochvějné víry.

Přesně tohle popsal David, když mluvil o těch, kdo „doufají v tebe (Hospodine) před syny lidskými“ (Žalm 31:19). Mluví o věřících, jejichž mocná důvěra a věrné životy jsou paprskem a pevným nosníkem naděje pro ty, kdo jsou v temnotě.


Když použiješ víru a přijdeš s každým břemenem a zkouškou ke Kristu, všechno mu to položíš k nohám a budeš ve víře odpočívat, budeš krutě zkoušen


Kdysi, bylo to v době, kdy se utvářela a upevňovala moje víra, když jsem doopravdy naložil všechna svá břemena na Pána, jsem se v jednom telefonním rozhovoru dozvěděl zprávy, které mnou otřásly. Na prchavý okamžik mě zavalila vlna strachu. Duch svatý mi jemně šeptal: „Drž si postoj víry, Davide. Nevzdávej to. Já mám všechno pod kontrolou. Jen pevně stůj. Nikdy, vůbec nikdy neopouštěj svou pozici víry a důvěry. Nech to všechno na mně.“

Nikdy nezapomenu na pokoj, který mě v ten moment prostoupil. A na konci dne bylo mé srdce plné radosti a já jsem si uvědomil: „Ó, Pane, já Ti důvěřoval. Nezakolísal jsem. Děkuji Ti.“

V Žalmu 78 čteme o Efraimu, největším kmenu v Izraeli. Efraim byl ze všech izraelských kmenů nejpreferovanější, nejoblíbenější: byl početný a mocný, zběhlý ve zbrani a dobře vybavený pro boj. Přesto však, když šli naproti svému nepříteli, čteme o nich toto: „Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili“ (Žalm 78:9).

Tento mocný kmen byl lépe vyzbrojený a mocnější než jejich nepřítel. Ale z nějakého důvodu, když Efraim viděl protivníka, tak to vzdali a couvli. Byli rozhodnuti bojovat a vyhrát, ale jak se octli tváří v tvář rozhodnému okamžiku, ztratili odvahu.

Efraim v této pasáži představuje velké množství věřících, kteří jsou požehnaní a mají Boží přízeň. Prošli dobrým vyučováním, jsou vycvičeni, vybaveni svědectvím víry, vyzbrojeni k boji proti čemukoliv, co může přijít. Ale jakmile se ukáže jejich nepřítel a začne je zastrašovat – když se kupí zkoušky a zdá se, že utrpení je příliš, víc než se dá zvládnout – obracejí se a odcházejí, zříkají se své víry.

Písmo říká, že Efraim pochyboval o Boží věrnosti: „A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?“ (Žalm 78:19–20).

„Nevěřili předivným skutkům jeho… aniž se věrně měli v smlouvě jeho“ (78:32,37). Nakonec dospěli k tomuto závěru: „svatému Izraelskému cíle vyměřovali“ (78:41).

Efraimův nedostatek víry a zbabělost otřásla ostatními kmeny v Izraeli. Představte si ten ničivý účinek, když ostatní viděli, co se stalo: „Ten velice preferovaný lid nevydržel. Jestliže ti, kdo prohlašují, že oblékli Boží zbroj a vládnou mečem Jeho Slova, se náhle složí v čase svých potíží, jakou naději máme my?“

Milovaní, neopovažujme se odsuzovat Efraima, protože máme možná větší vinu než oni. Přemýšlejte o tom: bylo nám dáno více světla. Máme jejich příklad, aby nás varoval. Máme Ducha svatého, který přebývá v nás. A máme Bibli, plně zjevené Boží slovo, v níž jsou větší zaslíbení.

Já například jsem vinný hříchem Efraimu. Po léta jsem v minulosti chodil plně vyzbrojený a rozhodnutý: „Tentokrát přiložím své srdce. A nebudu se bát. Nebudu poslouchat pochybnosti a obavy svého těla. Nezakolísám a nevrátím se. Nebudu trucovat, nebudu se trápit, ani si rochnit v sebelítosti.“ Přesto mě tak často okradla nevíra o vítězství.

Ani dnes se nemohu chlubit v těle. Musím se ještě tolik naučit o „přiložení své víry.“ Ale okusil jsem vítězství, které přichází, když důvěřuji Pánu ve všem, když odhodlaně vložím všechna svá břemena na Krista a jdu svou cestou v pokoji.


V Židům čteme: „Díky ní (víře) naši předkové obdrželi dobré svědectví“ (Židům 11:2)


Řecké slovo pro „obdrželi“ tu znamená „podávat svědectví, stát se svědectvím.“ Naši předkové v Pánu měli stálou, neochvějnou, ukotvenou víru, a to se stalo svědectvím o Boží věrnosti v nepokojných časech.

Nejdřív měli svědectví v sobě, že Bůh z nich má radost. Důvěřovali mu během povodní, výsměchů, v poutech, během uvěznění, mučení, války, ve lví jámě, v ohni. A po tom poznali radost, že se Pán na ně směje a říká: „Výborně! Věřil jsi mi a důvěřoval.“

„Bez víry je však nemožné se mu zalíbit, neboť ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že těm, kteří ho pilně hledají, dává odplatu“ (Židům 11:6). Kdykoliv zaujmeme svou pozici víry během našich tvrdých časů, máme stejné ujištění od Ducha svatého: „Výborně! Jsi Božím svědectvím.“

Když mohu v bouřích odpočívat, když mohu každé břemeno uvrhnout na Krista a udržet si svou pozici víry, pak můžu obdržet „dobré svědectví.“ A stávám se majákem naděje pro lidi kolem mě. Ti, kdo sledují můj život doma, v práci, v naší ulici možná otevřeně nereagují. Ale poznají, že existuje naděje, která je jim k dispozici.

Mohou se na mě podívat v hodině mé krize a říci: „Je tu naděje! Tady stojí někdo, kdo neztratil víru v Boha. Je tu bojovník, který neuteče. Důvěřuje Bohu.“

Jak přibývá katastrof a svět upadá do větších bolestí a utrpení, reakcí věřícího musí být svědectví neochvějné víry.

---
Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

Times Square Church Information | New Reader Information

Multilingual Site


Textový soubor + CzechSermon Index + Chapel + Subscribe + Copyright + Cover Letter

COPYRIGHT/REPRODUCTION LIMITATIONS:
Tento datový soubor je výhradním majetkem World Challenge. Nemůže být pozměněn, nebo vydáván jinak. Může být reprodukován jen v celku a to bez jakýchkoliv poplatků. Všechny reprodukce tohoto souboru musí obsahovat vydavatelské právo [např. „Copyright © 2006 by World Challenge“]. Tento soubor nemůže být použitý bez povolení World Challenge, k dalšímu prodeji nebo rozmnožován za účelem prodeje. To zahrnuje celý jeho obsah s výjimkou několika krátkých citátů. Prosím uveďte následující zdroj prohlášení: Copyright © 2006 by World Challenge, Lindale, Texas USA.

Tento materiál je vyhrazený pro osobní použití a není určen pro zveřejňování na jiných web stránkach. The Lorain Country Free-Net Chapel vlastní výhradní práva od World Challenge, Inc. na publikování těchto kázání na jejich web stránce. Můžete svobodně stahovat, kopírovat, tisknout a distribuovat tento materiál, pokud ho nebudete zveřejňovat na jiné Internetové stránce. Avšak můžete udělat odkaz (link) na tuto web stránku.


This web site is a service of
The Missing Link, Inc. ®
Linking Troubled Youth and Adults with Life-Changing Programs
Web site - misslink.org
Chapel Site - misslink.org/chapel2.html
Home of David Wilkerson's World Challenge Pulpit Series Multilingual Web Site
www.tscpulpitseries.org


Copyright © 2006 - The Lorain County Free-Net Chapel
North Central Ohio, U.S.A.

Začátek stránky

Webmaster
Tato stránka byla naposledy změněná 28. března 2006.

Why Revival Tarries/ "Help!"/ What's Here/ Sponsor/ Statement of Faith/ Bible Study
Around the Piano/ Bulletin Board/ Library/ Pulpit Series